Vicente Huidobro

Vicente García-Huidobro Fernández (10. ledna 1893 Santiago de Chile – 2. ledna 1948 Cartagena), byl chilský básník, zakladatel literárního hnutí kreacionismu. Jeho dílo bylo ovlivněno pařížskou avantgardou, psal ve španělštině i francouzštině.

Narodil se v chilské metropoli v zámožné rodině; jeho otec pocházel z rodu markýzů de Casa Real a matka byla spisovatelka a feministka María Luisa Fernándezová. Studoval na jezuitské koleji svatého Ignáce, odkud byl vyloučen, pak absolvoval pedagogický ústav Chilské univerzity. Básně psal od dvanácti let, v roce 1911 vydal svoji první sbírku ''Ecos del alma'', o rok později založil literární časopis ''Musa Joven'' a v roce 1914 publikoval manifest radikálního rozchodu s uměleckou tradicí, nazvaný ''Non serviam''.

Od roku 1916 žil v Evropě, v Paříži vydával s Pierrem Reverdym avantgardní časopis ''Nord-Sud'' a po vzoru Guillauma Apollinaira experimentoval s kaligramy. Měl také blízko k dadaismu a přispíval do revue ''L'Esprit Nóuveau'', kterou vedl Paul Dermée. Krátce studoval v Berlíně, pak žil v Madridu, kde založil časopis ''Creación'', patřil ke kruhu ultraistů a stýkal se také s Ramónem Gómezem de la Serna. V roce 1925 se Huidobro vrátil do Chile a upozornil na sebe recesistickou kandidaturou na chilského prezidenta.

Huidobrovu tvorbu ovlivnil novoplatonismus, věnoval se také studiu kabaly a astrologie. Vstoupil také do zednářské lóže v Paříži. Byl mezi signatáři ''Manifestu dimensionismu'', v němž Károly Sirató požadoval, aby se umění přtalo neomezovat trojrozměrným světem. Jeho přáteli byli Pablo Picasso (který vytvořil jeho portrét), Tristan Tzara, Le Corbusier, Joaquín Torres-García, Charlie Chaplin, Miguel de Unamuno, Erik Satie a Juan Gris. Výrazným fenoménem chilského kulturního života byla jeho rivalita s Pablem Nerudou, jehož Huidobro obvinil z plagiátorství.

Huidobrova poezie se vyznačuje experimenty s jazykem a neobvyklými metaforami. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá básnická skladba ''Altazor'', která vyšla v roce 1931 v Madridu. Vycházel z ní ze své koncepce kreacionismu, podle níž by neměl básník svět popisovat, ale stát se bohem, který vytváří svět nový. V duchu kreacionismu psali také Juan Larrea a Gerardo Diego. Je rovněž autorem divadelní hry ''Gilles de Raiz'' a románů ''Mio Cid Campeador'' a ''Sátiro o el poder de las palabras'', psal filmové a výtvarné kritiky. V roce 1925 byl jako první chilský spisovatel nominován na Nobelovu cenu.

V roce 1933 vstoupil do komunistické strany, pak přijal islám a šokoval konzervativně katolické Santiago svatbou podle muslimského ritu. Podporoval španělské republikány a zúčastnil se kongresu na obranu kultury ve Valencii. Byl členem chilské surrealistické skupiny La Mandrágora. V roce 1943 mu byla udělena chilská národní cena za literaturu. Na konci druhé světové války odjel do Evropy jako válečný reportér. Vrátil se s podlomeným zdravím a ve věku 54 let zemřel v přímořském letovisku Cartagena na cévní mozkovou příhodu.

V roce 1986 vydala Chilská pošta známku s jeho portrétem. Podle jeho knihy je také pojmenována významná chilská kulturní Cena Altazor. Marcelo Ferrari o něm natočil v roce 2009 životopisný televizní film ''El Vuelo del Poeta: Una Historia Sobre Vicente Huidobro''. Slovensky vyšly výbory Huidobrovy poezie ''Cesta padákom'' (1972) a ''Skryté pagody'' (2018). Získáno z Wikipedie